wz

Historie - TŠ po roce 1990

Tábornické školy po roce 1990

Zavedením ÚTŠ v roce 1963 se otevřela možnost pro ty, co se po zákazu scautu a woodcraftu museli stáhnout do ilegality a na Slunečnou Paseku přijížděly desítky téměř připravených táborníků. Jejich úrovni byl také přizpůsoben program a výuka. Učit někoho rozdělávat oheň či bivakovat bylo zbytečné, spíše se kladl důraz na konfrontaci názorů o pobytu v přírodě mezi účastníky z celé Československé republiky.

Tento program byl obohacován příchodem nových instruktorů. zajímavými tématy a dokázal zaujmout stovky účastníků jak na samotné ÚTŠ, tak i oblastních školách než opět přišel zákaz činnosti v roce 1968.

Odkaz tábornických škol byl tak silný, že zůstal v podvědomí i po zrušení ČTU a přenesl se do oddílů, které působily na mládež, ať již pod hlavičkou turistických oddílů mládeže (TOM), nebo jedinou povolenou pionýrskou organizaci a SSM. Tím se opakovala stejná situace jako na začátku šedesátých Iet. Dvacetiletá odmlka přivedla pod vlajku obnovené činnosti ČTU v roce 1990 nejen mnoho těch, kteří ještě pamatovali její začátky. Byli to především odchovanci nadšenců, kteří přes veškerá úskalí donesli myšlenku woodcraftu až k sametové revoluci.

Jestliže v šedesátých Ietech byla ČTU výhradně záležitostí dospělých, tvořily v roce 1990 členskou základnu z 80% dětské kluby z celkového počtu 12 000 Iidí.

A právě tento poměr mladých členů ČTU předurčil potřebu obnovit tábornické školy, protože bylo ještě dost těch, kteří měli co předávat a výhledově i dost těch, kteří prahli po získání vědomostí.

Na první ÚTŠ v srpnu 1990 se sešly obě generace. Starší, kteří woodcraft šířili na táborech a v oddílech, společně s mladšími, kteří byli v podobných klubech odchováni. Jelikož první kluby vedli starší kamarádi společně s instruktory, kteří vzešli z jejich škol, byla použita programová náplň z 60. Iet.

Hlavním cílem ÚTŠ byla výchova dostatečného počtu instruktorů, jak pro doplněni instruktorského týmu, tak především pro obnovu oblastních tábornických škol. Z těchto prvních škol vedených Vlastou Snopkem, Jardou Studeným a Jardou Křížkem na Sluneční Pasece a Lipnickou, pod vedením Vaška Vlčka a Wabiho Ryvoly vzešli současní instruktoři.

Petr Lambert -Irčan -tramp a zanícený populizátor poznávání přírody, s bohatou praxi při práci s mládeží, který obohatil program ÚTŠ o astronomii, meteorologii, stavbu týpí a mnoho tábornických praktických oborů, včetně poznávání přírodních zákonů, dále zakladatel Experimentálního zimního táboření, které od roku 1993 probíhá na přelomu roku, dodnes jako nadstavba ÚTŠ v extrémních podmínkách. Karel Klewar - Kajk, tramp s dlouholetou praxí v bojových uměních znovu zavedl sebeobranu na profesionální úrovni, společně s přednáškami nože, výzbroj a výstroj a dokázal vedle Ietitých kamarádů protáhnout během dne frekventantům svaly.

V roce 1991 se na ÚTŠ hlásili převážně vedoucí táborů, a tak byly tři běhy rozděleny do června, července a srpna, kam přijeli výhradně zkušení praktici. ÚTŠ na Slunečné Pasece vedl Vlasta Snopek. Jarda Studený se pro své kulinářské zálesácké umění ujal role kuchaře a příležitost dostal zabíhající se Irčan.

Na Lipnici se konala červencová ÚTŠ, kterou vedl Vašek Vlček, který si, po odstoupení Wabiho, vzal Irčana, aby uplatnil svoje nově zavedené přednášky a získal potřebnou praxi. Na srpnové ÚTŠ, tentokrát opět na Slunečné Pasece se již sjela plejáda ; všech instruktorů, aby mladým frekventantům ze všech oblastí předala své zkušenosti.

Tyto tři turnusy řádně prověřily nově obnovený program i schopnosti instruktorského týmu. Především se však ukázalo, že do budoucna bude nutné přizpůsobit program nové generaci, zařadit aktuální obory a zatraktivnit celkovou náplň.

Pět ÚTŠ v prvních dvou Ietech využili všichni zájemci, kteří měli s tábornictvím bohaté zkušenosti a začali vysílat ze svých oblastí další zájemce.

V roce 1992 tak mohly proběhnout opět tři ÚTŠ ve stejné režii, jako v předešlém roce. Vedle již uvedených instruktorů dostali příležitost i mladí absolventi škol, kteří získali v předešlém roce kovový odznak, aby si v praxi ověřili své pedagogické schopností. Mezi frekventanty se začali ve větší míře objevovat táborníci mladších ročníků a pro ně se musel upravovat program.

Původní. již zmíněná koncepce výuky, přežívající z období šedesátých Iet již značně zaostává za potřebami mladé generace, především z hlediska technického vybavení. Dříve plně postačila k pobytu v přírodě vyřazená výzbroj a výstroj různých armád. V devadesátých Ietech se otevřely hranice pro všechny vyznavače dálek a 5 tím stouply i nároky na kvalitní tábornické vybavení. Horolezectví už nebylo výsadou vyvolených členů expedice, ale stalo se masovou zálibou. O potápění se zvýšil zájem 5 rostoucími dovolenými u světových moří. Vysokohorská turistika jakoby explodovala 5 otevřením západních hranic a dostupností Alp. Dvě expedice za polární kruh do Skandinávie pořádané ČTU potvrdily, že to 5 kvalitním vybavením a 5 dokonalou přípravou musíme brát poněkud vážněji a zodpovědněji.

Je nutné zdůraznit, že zatím co se zaváděly moderní prvky technického rázu do výuky, drželi starší kamarádi ruku pevně nad dodržováním cti, kamarádství a morálně etických zásad. Tím nastal důležitý mezník ve vývoji instruktorského týmu. Noví instruktoři, kteří chtěli prosadit novou koncepci populistické výuky a náplně tábornických škol a přitom nectili zásady woodcraftu, neměli šanci uspět.

Neklamným důkazem, že kamarádství stálo na první příčce hodnot ÚTŠ, byla častá setkání celých ročníků. Ještě po několika Ietech se na různých akcích, jak ČTU, tak i společných vandrů, sjeli kamarádi, bez ohledu na vzdálenosti, ze všech koutů naší republiky.

V roce 1993 mezi vánočními svátky a Novým rokem se uskutečnil první EXZIT, tj. Experimentální Zimní Táboření, jehož duchovním otcem byl Irčan. EXZIT se stal nadstavbou Tábornických škol pro zájemce o pobyt v extrémních podmínkách. Programová náplň byla obdobná jako na Ietních ÚTŠ, zde si mohli účastníci v praxi prověřit své znalostí v zimním prostředí.

A tak se každým rokem sjelo kolem třiceti absolventů ÚTŠ, včetně nových zájemců, aby si na Slunečné Pasece vyzkoušeli skutečný program přežití. Ubytování bylo v týpí a každý měl možnost bivakovat na sněhu či ve stanu a velkou atrakcí se stalo nocování v iglú.

Použití horolezecké techniky v zimních podmínkách, záchrana tonoucího na zamrzlé vodní hladině, přesuny 5 výstrojí na běžkách doplňovaly teoretické přednášky o tepelném komfortu, meteorologii, impregnaci obuvi a hlavně prověrka zimní výstroje a spacáků.

Exzit splnil všechny parametry kladené na koncepci přizpůsobit program škol nové generací. V extrémních podmínkách se zvyšovala úroveň frekventantů, především však nezbytné technické vybavení. Zkvalitnila se skupinová i individuální výzbroj a výstroj. Nejvíce je nutno hodnotit morální dopad na všechny, kteří si odnesli návyk, že práce v kolektivu stojí nad individuálním honěním rekordů. Mnozí ze současného týmu instruktorů ÚTŠ prošli EXZITem opakovaně a mají dostatek zkušeností na to, aby v něm po další Iéta mohli pokračovat.

ÚTŠ připravovala během 17 dnů v průměru 20 instruktorů, kteří působili na oblastech. Hlavním výchovným programem ČTU však zůstaly Oblastní tábornické školy, práce v dětských tábornických klubech a Ietních táborech.

Úroveň se odrážela především v kvalitě vedoucích a v pochopeni myšlenky woodcraftu Tam, kde působili členové instruktorského týmu a další nadšenci, byla dodržena pravidla a zásady stanovené zakladateli tábornických škol, přijížděli na ÚTŠ připravení a zasvěceni frekventanti.

Vyskytly se však oblasti, které téměř každou akci uváděly jako speciální OTŠ, ať již zaměřenou na hry, vodáckou, zpracováni kůží či jezdeckou a opomněly komplexní přípravu, která potom účastníkům scházela.

Od roku 1994 se ÚTŠ zabydlela výhradně na Slunečné Pasece, kde probíhal pouze jeden běh na konci srpna, a na niž se každý rok sjelo přes dvacet frekventantů. Avšak nekompromisní přírodní zákon předčasně ukončil život dvou zakladatelů TŠ Jardy Studeného a o rok později i Vaška Vlčka, kteří by ještě dokázali rozdat mnoho ze svých zkušeností. Vlasta Snopek, i přes vysoký věk, díky své vitalitě nadále táhnul ducha ÚTŠ jako poslední mohykán.

Příchodem Tonyho Koczána se začal formovat nový instruktorský tým doplňovaný mladými frekventanty.

ÚTŠ vyrostla z dětských plenek 90. Iet a stala se respektovaným pojmem. Vlasta Snopek postupem Iet předal své žezlo vedoucího zprvu Karlu Klewarovi, a pak Petru Lambertovi, který při svém nadšeni přizpůsobil osobní život i zaměstnání zájmům ČTU.

V tomto složení získala ÚTŠ vyváženou náplň, metodiku, začlenila do programu nová odvětví zvyšující úroveň pobytu v přírodě a v extrémních podmínkách. Dokázala však udržet úroveň morální a etické výchovy ke vztahu k přírodě a k vzájemným vztahům mezi členy kolektivu stejného zaměření.


Anketa


BlueBoard.cz

Dnes je 19. 9. 2019

Svátek má Zita,
zítra Oleg


login:
heslo:
Registrace

Počítadlo


počítadlo.abz.cz